Za touto svatbou jsem se vydal až do Slezska na hranice s polskem do malé vesničky. Hřálo mě u srdce vidět, jak už od samotného rána se všichni scházejí u budoucích manželů doma, pro všechny hosty byla nachystána snídaně a společně se vyčkávalo na odjezd svatebním autobusem na zámek, kde probíhal obřad. Po návratu ze zámecké zahrady zpět do vesnice, byla připravena pro novomanžela “výzva” a to pro nevěstu složit myslivcovu pušku a pro ženicha přebalení panenky. Jelikož jsou na vesnici blízké vztahy opravdu silné, nebyl problém domluvit na pár projížděk i vojenský opanceřovaný vůz z blízkého muzea 2. SV. Odcházel jsem opět s úsměvem na tváři a byl jsem vděčný, co jsem na této svatbě vytvořil a mohl zažít.
